Historie klubu.

Sport ve Vávrovicích před založením oddílu kopané.

Tělovýchova ve Vávrovicích ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století se odehrávala především v Sokole a Orlu. Sportovní nadšenci z Vávrovic se přesto účastnili mnoha různých sportovních klání i v hokeji, fotbale, běhu, stolním tenise a zároveň chodili cvičit.

Fotbal se nejdříve hrál ve „Dvoře“, na místě kde dnes stojí bývalá prodejna Jednoty. Po 1. světové válce se rozpadající zemědělská usedlost, jež tam dříve stála, zbourala a zůstal po ní volný plácek a právě tam si mladí kluci chodili zahrát fotbal. Později se hrál „Na travníkách“, místě, na kterém vzniklo hřiště, jak je známe dnes.

Fotbal získával stále větší oblibu a tak pan Stromský složil z mladých lidí družstvo, se kterým  objížděl  vedlejší vesnice, kde se odehrávala přátelská utkání. Léta běžela a fotbal se posunul o něco dále. Z vávrovického výběru se stal tým, který reprezentoval státní mlýn na Palhanci (dnešní Mlýn Herber). Tehdy ještě nenastupovali jako registrovaný tým, ale hrálo se proti výběrům jiných státních podniků. Později se sehrávala přátelská utkání i s jinými týmy jako Sigma Opava nebo SPJP Opava. Tato přátelská utkání domlouval pan Jiří Hanel s bratrem Václavem. Tohle všechno vedlo k tomu, že rada starších sportovních nadšenců rozhodla, že se založí fotbalový oddíl při Sokolu Vávrovice.

Vznik fotbalového oddílu.

Dne 6. července 1966 se sešla ustávající členská schůze oddílu kopané při Sokolu Vávrovice. Na schůzi se dostavili Vladimír Gebauer, Jiří Hanel st., Václav Hanel, Josef Zeman, František Panýrek, Lubomír Panýrek, Josef Gebauer, Jan Malý, Pavel Malý, Oldřich Trojan, Josef Schreier, Jan Beneš, Jan Magrla,  Alois Gillig, Josef Černín, Jan Mariak, Vilém Prachař a Bohumír Valeček. Proběhla volba výkonného výboru. Do něj se dostali agronom JZD Vávrovice Bohumír Valeček, bývalý hráč SPJP Opava Jiří Hanel st., bývalý hráč Lenasu Opava Václav Hanel, fotbalový rozhodčí Adolf Nestroj, Vladimír Gebauer, bývalý policejní rada ve Vávrovicích František Panýrek a bývalý brankář Ostravy – Mariánských Hor Antonín Šnajder. Následně se rozdělily funkce, předsedou se stal Bohumír Valeček, funkci trenéra převzal Václav Hanel, pokladníkem se stal František Panýrek a hospodářem Vladimír Gebauer.  Oddíl kopané přijal název Družstevník Vávrovice.

Tehdejší výkonný výbor musel řešit mnoho úskalí začátečníků. Nebylo kvalitní hřiště, nebyly kabiny se sociálním zařízením, nebyla výbava pro fotbal a samozřejmě nebyly peníze. Ty získal oddíl díky nabídce tajemníka MNV ve Vávrovicích na provedení vyhloubení studny, která měla sloužit jako zdroj vody pro plánovanou výstavbu prodejny Jednoty. Tuto činnost si s hráči vzal na starost pan Vladimír Gebauer. Práce byla provedena v červenci 1966. Zpočátku sloužila k převlékání hráčů hospoda, která byla na Jantarové ulici (dnes opravna aut Vavrla). Hřiště bylo ve velmi špatném stavu a tak se muselo pomocí zemědělské techniky upravit, aby se na něm dalo slušně hrát. Rovněž se musely postavit nové, tehdy ještě dřevěné, branky, které byly zhotoveny v místním cukrovaru. Dopravu na zápasy zajistilo JZD Vávrovice, které dalo k dispozici svůj starý německý autobus. Jezdil s ním pan Karel Solnický, který byl také hráčem, takže se nemusel platit řidič. Na konci roku na své výroční schůzi pak poprvé fotbalový oddíl zhodnotil svou půlroční činnost. Měl 22 členů, v mistrovské soutěži byl na 6. místě.

Muži před vůbec prvním a vítězným mistrovským utkáním 14.8.1966 s Hlavnicí (4:1) Horní řada zleva: Vladimír Gebauer, Jan Malý, Alois Gillig, Vilém Prachař, Jan Magrla, Josef Gebauer, rozhodčí utkání. Spodní řada zleva: Josef Rabinský, Jiří Hanel st., Zdeněk Gebauer, Karel Složil, Josef Zeman.

V roce 1967 chodili členové fotbalového oddílu ve svém volném čase na brigády do zdejšího zemědělského družstva a získali takto peníze na nákup dresů a kopaček. Počátkem  roku 1968 bylo rozhodnuto, že MNV Vávrovice provede výstavbu šaten o výměře 61 m2 pro fotbalový oddíl, jež se vybudují v akci „Z“, a proto mu byl poukázán obnos na jejich stavbu ve výši 20.000 Kčs (OV ČSTV Opava přispěl na stavbu šaten částkou 8.000 Kčs a ONV Opava částkou 12.000 Kč). Do konce roku pak byla provedena hrubá stavba, na které odpracovali fotbalisté 350 hodin. V roce 1969 obdržel fotbalový oddíl z OV ČSTV dalších 15.000 Kč na dokončení stavby šaten – provedení instalace vody, elektrického vedení, vnitřní úpravy a výkop studny. Vzhledem k tomu, že o kopanou projevovalo zájem hodně mládeže, bylo založeno nejdříve družstvo žáků a poté i dorostu, ale obě měla jen jepičí život.

Žáci v sezoně 1969/70 Horní řada zleva: Jiří Vavrla, Jiří Beneš, Zdeněk Vavrla, Miroslav Rubeš, Jaromír Hanel I, Zdeněk Gebauer, Jaroslav Cibulka, Spodní řada zleva: 2. trenér Josef Gebauer, Petr Hanel, Pavel Gebauer, Jiří Gogela, Lubomír Hanel, Jaromír Hanel II, 1. trenér František Šnajder.

Natrvalo bylo družstvo dorostu založeno až v sezoně 1974/75. Dorostenci ihned ve svém prémierovém startu okresní soutěž dorostu vyhráli a postoupili do okresního přeboru. V něm se udrželi až do ročníku 1979/80, kdy sestoupili.

Dorost 1975 Horní řada zleva: Pavel Foltys, Antonín Francek, Milan Vavrla, Václav Kuzník, Richard Košárek, Zdeněk Kremer, trenér František Šnajder. Spodní řada zleva: Jaromír Blaščík, Ivan Vavrla, Miroslav Gebauer, Svatopluk Valeček, Pavel Maiwald. Ležící: Karel Hanel.

Při příležitosti 10. výročí založení oddílu kopané v roce 1976 se předvedla v přátelském utkání i stará garda a muži spolu s dorostenci dostali dárek v podobě sehrání utkání proti TJ Krnov.

Stará garda 1976 Horní řada zleva: František Šnajder, Karel Solnický, Josef Zeman, Ladislav Schneider, Josef Fuksík, Václav Bortel, Pavel Malý. Spodní řada zleva: Jan Beneš, Alois Gillig, Rudolf Tesař, Jiří Hanel st., Antonín Mařádek.

Po zapracování se bývalých dorostenců ročníku narození 1957-62 do družstva mužů toto v ročníku 1979/80 postoupilo po čtrnácti letech účasti ve IV. třídě do vyšší soutěže, III. třídy. Jenže i ta jim byla málo. V následujícím ročníku 1980/81 postoupili díky reorganizacím soutěží do okresního přeboru z 2. místa.

Muži 1981 Horní řada zleva: Jaromír Blaščík, Rostislav Schreier, Vojtěch Kuzník, Richard Košárek, Ervín Galvas, Zdeněk Vavrla. Spodní řada zleva: Ivan Vavrla, Václav Kuzník, Lubomír Hanel, Jaroslav Cibulka, Zdeněk Gebauer.

V té době získávali fotbalisté finanční prostředky pro svou činnost jak se dalo. Nejčastěji to bylo pořádáním kulturních akcí, jako byly plesy, zábavy nebo benátské noci. Z brigádnické činnosti to byl sběr kovového odpadu po vesnici, v letních měsících se v JZD účastnili sběru slámy nebo sušení sena.

Ke schůzování sloužilo buď Pohostinství Jednoty (dnešní Pohádka) na ulici K Celnici, nebo sokolovna na ulici Jantarové. Po uvolnění malého bytu v sokolovně na podzim roku 1988 byl tento zpočátku adaptován na hernu stolního tenisu či schůzovací místnost, později však bylo rozhodnuto zřídit zde pohostinství, z jehož výtěžku by se financoval chod fotbalového oddílu. V roce 1989 schválil OV ČSTV jako nadřízený organ naši žádost o provozování hospodářské činnosti – provoz stravovacího zařízení v sokolovně. Povolení jsme získali i na OFS v Opavě, odboru obchodu MěstNV v Opavě a finančním odboru ONV v Opavě. Zpočátku se střídali jako obsluha restaurace hráči nebo funkcionáři podle toho, kdo mohl. Byli za to i placeni 10% z hrubé tržby. V průběhu roku 1990 však byla na toto místo přijata pracovní síla, neboť převážně hráči přestali mít o tuto práci zájem. V dubnu roku 1992 pak byla dána provozovna pohostinství do pronájmu.

Od 1.1.1992 se fotbalový oddíl jako součást nové organizace Tělocvičné jedoty Sokol Vávrovice začlenil do Československé obce sokolské (ČOS). Důvodem byl nárok na navrácení majetku – budovy a zahrady sokolovny, který byl před sjednocením tělovýchovy v roce 1949 v majetku ČOS a jehož hodnota byla vyjádřena částkou 922.420 Kč. Avšak financí, které ve vrchovaté miře slibovali staří Sokolové na mimořádné valné hromadě 6.12.1991, jsme se nedočkali. Vyjímkou bylo proplacení startovného v soutěžích řízených ČSTV ve výši 6.000 Kč za všechna čtyři družstva (startovné v mistrovských soutěžích OFS v Opavě). To vše nahrávalo vytvoření samostatného fotbalového klubu.

V průběhu roku 1992 došla TJ Sokol výzva pana Josefa Vavrly ml. k odstranění nepovolené stavby a úhradě nájemného za šatny fotbalistů, ktré byly postaveny na části jeho zahrady bez stavebního povolení a proti jeho vůli. Vyzval nás k odstranění stavby, uvedení pozemku do původního stavu včetně studny a k úhradě nájemného za dobu, kterou jsme tento objekt užívali. Výzvu jsme v domnění, že jde o nějaké nedorozumění, nebrali příliš vážně. Měli jsme za to, že šatny jsou vzhledem k realizaci v akci Z bývalým MNV Vávrovice a po jeho začlenění v roce 1974 s MěstNV v Opavě jeho majetkem, neboť až do roku 1987 hradil veškerou údržbu a elektrický proud.

V roce 1994 však pan Vavrla ve spolupráci s advokátem JUDr. Nedělou podali u odboru výstavby Úřadu města Opavy stížnost na neoprávněnost stavby šaten – tzv. černou stavbu. Úřad města Opavy nám pak písemně oznámil, že zahájil správní řízení o odstranění stavby šaten TJ Sokol Vávrovice. Odpověděli jsme, že nesouhlasíme s ostraněním stavby, neboť dle našeho názoru proběhla regulerně a v době stavby šaten v roce 1968 nebyly akce Z podmíněny vydáním stavebního povolení.

Všechny výsledky a tabulky z let 1966-1994 se nedochovaly, takže ve výsledkovém archivu jsou uvedeny jen ty známé. Okresní přebor se však mužům podařilo udržet i v následujících soutěžních ročnících. Dorostenci nevykazovali výkonnost vedoucí k postupu a tak hráli jen okresní soutěž. Přesto se vždy našli nadějní jedinci, kteří se vypracovali do družstva mužů a udrželi se v jeho kádru. V sezoně 1986/87 bylo založeno i družstvo žáků, které zase připravovalo hráče pro kádr dorostenců. V sezonách 1987/88 až 1995/96 fungovalo i B družstvo mužů.

Muži B před prohraným utkáním v Kravařích „B“ (1:3), jaro 1988. Horní řada zleva: Roman Galgonek, Zdeněk Vavrla, Antonín Fojtík, Václav Kuzník, Rostislav Prachař, trenér Ervín Galvas. Spodní řada zleva: Petr Piatke, Martin Vlček, Jiří Štencek, Luděk Tkačík, Ivo Schreier, Pavel Konečný

Vávrovice, ale nový fotbalový klub se svou vlastní právní subjektivitou a svým výborem, jenž se osamostatnil a vystoupil ze svazku ČOS. K 30.6.1995 se zaregistroval u Ministerstva vnitra jako Fotbalový klub NOVA Vávrovice. Do svého prvního roku existence vstupoval s předsedou penem Pavlem Majewskim, jenže ten po podzimní části sezony za podivných okolností a s dalšími třemi hráči přestoupil do TJ Kylešovice. V této situaci převzal předsednictví pan Jaromír Blaščík. Počátek samostatné existence klubu však nebyl vůbec jednoduchý. Fotbalisté byli sice svými vlastními pány, ale museli se začít starat o svůj a jimi spravovaný majetek. Sami museli organizovat brigády, sami se starat o chod a provoz klubu a hřiště, čímž také vzniklo mnoho starostí. Nikdo jim v tuto chvíli nemusel pomoci. Z počátku byli rádi, že je finančně podporovala TJ Sokol, jenž hradila až do soutěžního ročníku 2002/03 zejména dopravu a občerstvení hráčů při utkáních. A tak klub musel každoročně žádat o dotace na svou činnost u OS ČSTV, Magistátu města nebo podniků v okolí.

Těsně před koncem soutěžního ročníku 1995/96 zasáhla vávrovický fotbal katastrofa. Byla jí povodeň, která 14. května 1996 zaplavila hřiště a navíc na hrací plochu přinesla několikacentimetrovou vrstvu bláta, která se musela vytěžit, hřiště znovu srovnat, uválovat a osít trávou. Všechna mužstva proto dohrávala své poslední zápasy buď na hřištích soupeřů, anebo na Palhanci (žáci) či Brumovicích (muži A i B, dorost).

Sezóna 1996/97 tak nezačínala jako všechny ostatní. Hřiště čekala náročná a zdlouhavá rekonstrukce, bylo nutné najít náhradní hřiště pro domácí zápasy, jelikož všechny zápasy venku jsme hrát nechtěli. Volba padla na sousední Palhanec, který nám vyšel vstříc. Za těžké finanční situace vstoupila do nového ročníku pouze tři družstva. B-družstvo mužů nebylo do soutěže přihlášeno a tak část hráčů z jeho kádru přestoupilo do TJ Palhanec. Muži zvládli podzim v okresním přeboru ukázkově a získali 20 bodů, které znamenaly 8. příčku v tabulce a velký náskok na týmy bojující o záchranu. Ovšem začátek jara už tak vydařený nebyl. Po dvou slabších kolech přišel nejčernější den vávrovické kopané. Bylo to v neděli 13. dubna 1997, kdy v zápase se Stěbořicemi zemřel po srážce s protihráčem Václav Laifert. Tým utrpěl velký šok, výsledkově hodně tápal a dostal se opět do hry o příčky nejnižší. Záchranu si mohl zajistit již v předposledním kole v zápase se Šilheřovicemi na otevřeném domácím hřišti po rekonstrukci, ale prohrál 0:1. Rozhodnout tak muselo až poslední kolo, ve kterém deklasoval Kylešovice a svou příslušnost si v okresním přeboru zachoval. Družstvo žáků si vybojovalo postup do okresního přeboru žáků.

 Další sezóna nezačala opět šťastně. 6. července 1997 zaplavila hřiště a kabiny stoletá velká voda, která vydržela na hřišti až do 24. července. Byla to další a hlavně nečekaná rána pro vávrovický fotbal. Škoda byla vyčíslena na 320 000 Kč. Znovu se musely odklidit naplaveniny z hrací plochy, následně hřiště strojně osít, vyčistit kabiny, najít hřiště pro domácí zápasy. Velká voda převrátila vagon a odnesla „Jitřenku“ a tak bylo nutné zajistit náhradní zázemí, které by sloužilo jako šatny a stánek s občerstvením. Na to byl dostatek času, neboť sezonu 1997/98 jsme zahájili na hřišti na Chmelinci v Jaktaři, o které jsme se dělili s Kylešovicemi. Převržený vagón byl postaven a náhradní zázemí bylo zajištěno v průběhu zimy. Povodně zasáhly fotbalový klub citelně, ale díky pracovitosti mnoha hráčů a organizačním schopnostem funkcionářů se podařilo zabezpečit jak finanční, tak materiální vybavení klubu formou darů v podobě dresů, míčů či brankových sítí.

Vzhledem k tomu, že od roku 1992 byl veden spor ohledně zbourání kabin, nechali jsme si v letech 1997-98 zpracovat firmou Rail Opava projektovou dokumentaci na stavbu nových šaten na jiném místě, poblíž kapličky, mimo dosah stoleté velké vody. V říjnu roku 1999 pak byla uzavřena nájemní smlouva s Magistrátem města Opavy o pronájmu části pozemku za účelem stavby šaten.

V květnu roku 2001 byla oslovena firma Čech Stavby s.r.o. k přepracování stávajícího projektu, vyřízení územního rozhodnutí a stavebního povolení. Byl zpracován investiční záměr stavby nových šaten, jehož realizace byla rozdělena do tří let. Jenže finance na jejich stavbu se nepodařilo zajistit ani OS ČSTV, ani Magistrátu města Opavy a tak byl uložen k ledu.

V roce 2003 jsme však rozhodnutím okresního soudu a potvrzením krajského už kabiny museli zbourat. Do poslední chvíle, do odehrání posledního utkání sezony, však byly používány. Bourání vlastními silami nebylo možné uskutečnit a na demolici pomocí techniky neměl klub dostatečné finanční prostředky. V této chvíli do toho zasáhl ÚMČ Opava – Vávrovice, který nechal kabiny na vlastní náklady zlikvidovat a navíc uhradil i provedení oplocení, které zacelilo díru po nich. Dále pomohl fotbalovému klubu s přepravou unimobuněk, které měly sloužit jako náhradní kabiny, a nechal do nich přivést elektřinu a vodu.

Kabiny před opláštěním

3. dubna 2006 bylo ÚMČ Opava – Vávrovice zahájeno plánované a taky financované opláštění buněk vybranou firmou. Veškeré práce včetně betonových podlah byly ukončeny v průběhu jara. Poté tehdejší tajemník klubu pan Jiří Orlík zajistil provedení elektroinstalace v nových prostorách z použitých světel z cukrovaru.

Kabiny po opláštění

Následující roky byly poznamenány zejména častými záplavami hřiště. V roce 2005 to bylo v březnu, před hlavní vegetační dobou, takže s ozeleněním jsme si vystačili sami. Mistrovské zápasy jsme odehráli normálně na svém hřišti. Po zimě roku 2006 s velkým množstvím sněhu a rychlém oteplení se opakovalo zaplavení hřiště z minulého roku, voda však hřišti tolik neublížila. To velká voda v září roku 2007 napáchala škody za 155 000 Kč, sezonu jsme byli nuceni dohrát na hřišti v Palhanci a hřiště jsme museli kompletně rekonstruovat firmou Zelený pažit s.r.o. v průběhu jara 2008. Při příležitosti otevření hřiště byla sehraná dvě utkání, která zacelila půst fotbalových akcí minulého období. Nejdříve se střetly týmy bývalých fotbalistů do 35 let, které byly doplněny o několik pěkných vávrovických slečen a proti nim se postavil výběr nad 35 let. Výsledek nebyl až tak důležitý, spíše šlo o radost ze hry. Ve druhém klání se proti sobě postavily výběry aktivních fotbalistů – výběr městské části proti zbytku světa (hráči bydlící v Opavě či jinde). Zápas byl velice  vyrovnaný, ale nakonec se z vítězství radoval tým zbytku světa.

[nggallery id=14]

V červnu 2009 nás velká voda postihla znovu. Přestože jsme stavbou povodňové hráze zabránili bezprostřednímu zalití hřiště vodou, nestačili jsme však odčerpávat vodu dešťovou, která nemohla díky podmočení terénu vsáknout. Protože podmočení hřiště trvalo mnoho dnů, tráva na hřišti zahnila a musela se odstranit. Na postižená místa byla ručně navezena směs hlíny a písku a do ní nově pohozeno trávní semeno. Teprve poslední srpnový den provedla firma Zelený pažit, s.r.o. zapískování hřiště. V sezoně 2008/09 nám dělali radost dorostenci, kteří vybojovali 1. místo v okresním přeboru dorostu a postoupili do krajské soutěže dorostu.

Dorost před vítězným utkáním 20.6.2009 s Pustou Polomí (4:2), konečné 1. místo v OP dorostu. Horní řada zleva: trenér Miroslav Bartošák, asistentka Lucie Romfeldová, Jakub Farkaš, Michal Vavřinčík, Martin Richlý, Patrik Richlý, Martin Repaský, Jan Otipka, Tomáš Šenk, Jiří Otipka, vedoucí mužstva František Šnajder. Spodní řada zleva: Ondřej Volf, Roman Schneider, Tomáš Adamec, Petr Levák, Miroslav Rolný, David Schoppik. Ležící: Richar Klein.

Zatím poslední voda zaplavila naše hřiště na přelomu května a června roku 2010. Jelikož zaplavení hřiště znovu trvalo dlouhou dobu, dohrávali jsme zbývající utkání jarní části soutěžního ročníku 2009/10 na hřišti v Palhanci. Zničení hřiště nebylo nijak velké, přesto jsme nechali provést panem Valentou z Charity Hrabyně vertikutaci hřiště. Historického úspěchu dosáhlo družstvo dorostu, když se umístilo na 3. místě v krajské soutěži dorostu.

Dorost před vítězným utkáním 20.6.2010 s Kobeřicemi na hřišti v Palhanci (3:0), konečné 3. místo v KS dorostu. Horní řada zleva: trenér Miroslav Bartošák, vedoucí mužstva Lucie Romfeldová, David Hanel, David Schoppik, Patrik Richlý, Jan Schneider, Michal Vavřinčík, Tomáš Šenk. Spodní řada zleva: Jan Lichovník, Ondřej Levák, Petr Levák, Miroslav Rolný, Jiří Otipka, Roman Schneider, Jan Otipka. Ležící: Richard Klein.

V následující tabulce jsou uvedena umístění jednotlivých družstev v mistrovských soutěžích od založení FK až po dnešek. Dochované výsledky a tabulky jsou umístěny ve výsledkovém archivu.